Když jsem měla malé děti, trpělivostí jsem příliš neoplývala. Byly tři a dávaly mi docela zabrat. Byly to přeborníci na výmýšlení aktivit, po kterých byla naše domácnost vzhůru nohama. Oblíbené bylo divadlo. To vždy vyžadovalo spoustu propriet, různých přikrývek a polštářů. Hodily se i moje oděvy, včetně přikrývek na hlavu a bot.
Samotná hra byla vždy v pohodě, pokud se to neodehrávalo v nebezpečných výškách. Ale, ten binec, který po tom zůstal, byl často nad síly mých dětí. Někdy i já jsem měla, co dělat, abych náš byt vrátila do stavu před akcí. V takových chvílích jsem poněkud ztrácela trpělivost.
Na ty chvíle si vždy vzpomenu, když pečuji o maminku. Jestli je něco skutečně v péči o blízkého potřeba, je to moře trpělivosti. Trpělivost při komunikaci (maminka neslyší), oblékání a hlavně, na procházce (maminka je malinká a má krátké nožky). Za ta léta s maminkou se ze mne pomalu a jistě stává bytost, která má blízko k lámům, meditujícím v ášramu.
1. Trpělivost jako každodenní výzva
Péče o nemocného často znamená opakování stejných úkonů, vysvětlování jednoduchých věcí nebo čekání, až druhý dokončí nějakou činnost svým tempem. To může být frustrující, zvlášť když vidíš, že dříve to zvládal rychleji a snadněji. Trpělivost tu není jen o vydržení, ale i o přijetí toho, že věci už nefungují jako dřív.
2. Trpělivost jako forma empatie
Nemocní nebo senioři s demencí často nerozumí tomu, proč se jim něco děje, a mohou být zmatení, podráždění nebo úzkostní. Trpělivost v tomto případě znamená nenechat se strhnout emocemi a snažit se porozumět jejich pocitům, i když se třeba chovají iracionálně.
3. Trpělivost sama k sobě
Péče je náročná a není možné být neustále dokonalý. Každý má dny, kdy mu dojde energie nebo kdy se přistihne, že ztrácí nervy. Učit se trpělivosti znamená i učit se odpouštět si drobné chyby a nevyčítat si, když všechno nejde podle plánu.
4. Trpělivost jako součást procesu adaptace
Nemoc často přichází s pomalými změnami – dnes ještě blízký zvládne něco sám, zítra už ne. Trpělivost zde znamená přizpůsobovat se postupně a nechat si čas na přijetí nové reality.
5. Jak si trpělivost udržet?
Hluboké dýchání a krátké pauzy – než zareaguješ ve vypjaté situaci, nadechni se a dej si vteřinu na zklidnění. Procházka v přírodě, když mi to přeci jen trochu ujede, mě vždycky vrátí zpátky do klidu.
Připomínat si smysl péče – proč to děláš a jak moc tvá přítomnost pomáhá. Vím, že tohle má smysl, protože, naši blízcí si svůj stav neuvědomují. Cokoliv, co řeknou nebo udělají je tak upřímné, jako by to řeklo nebo udělalo malé dítě. Je v tom čistota, ne, zlomyslnost.
Podpora od druhých – sdílení s přáteli nebo v podpůrných skupinách pomáhá udržet nadhled. Vždy, když jsem v přetlaku, sdílím svůj zážitek s kamarády nebo o něm napíšu na blog.
Sebepéče – pokud nepečuješ o sebe, je těžké mít energii pro druhé. Ta nejdůležitější část péče o blízkého začíná vždy u tebe. Dělám všechno, co mě naplňuje, i když mi někdy přijde den krátký. Má to smysl. Vyhořelý pečující není oporou pro blízkého.
Více o tématu „trpělivost a péče o blízkého“ již brzy v eBooku zdarma.
Péče o blízkého, který ztrácí paměť je nejen náročná, ale i život měnící zkušenost. Já pečuji o maminku, je to pro mě cesta do největších hlubin sebe sama. Více o této cestě si můžete přečíst v mém příběhu.Můj příběh