S prvním nádechem vstupujeme na tento svět. S posledním ho opouštíme. Když prožíváme těžkou situaci, říkáme: …“Musím to vydýchat!“ V nemoci si uvědomujeme, jak se nám špatně dýchá. A také bychom často za partnera i dýchali. V náročné situaci nám dochází dech. Tolik toho prožíváme s dechem, že je podivné, jak málo si ho uvědomujeme. Pokud jsme v klidu, věnujeme se všemu kolem sebe. V hlavě se nám honí tisíce myšlenek. To, zda dýcháme funkčně nebo dysfunkčně neřešíme.

Co je to tedy dysfunkční dýchání?
Jsme li ve stresu, přejedení, ve vysokém sportovním výkonu, často dýcháme příliš mělce nebo naopak hyperventilujeme. Při mělkém dýchání směřuje dech do horní části plic. Břicho se nám nepohne. Maximálně, tak nadmírou potravy. Co se v takové situaci děje? Orgány v břišní dutině nejsou stimulovány. To má vliv na nesprávné fungování trávení, metabolismus a v konečné fázi i na naší ne příliš dobrou imunitu.
Při hyperventilaci, například, při přehnaném sportovním výkonu, zase uvádíme tělo do stresové situace. Představte si vlnu tsunami, která všechno zaplaví a zůstane po ní spoušť. Tak nějak to vypadá, pokud každý den běháte a máte nedostatečnou kapacitu plic. To má vliv na srdeční rytmus. Srdce bije na poplach při každém přehnaném sportovním výkonu. Tím dochází k jeho opotřebovávání. Jako když pravidelně tůrujete auto s touhou z něj vytlačit, co největší výkon.

V rovnováze
Rovnováha, tak rádi bychom v ní měli všechny naše situace. Tak, proč ne dech? Každý den provedeme více jak dvacet tisíc nádechů a výdechů. Často dysfunkčních. Přitom, dech je ta nejjednodušší cesta ke zdraví. Stačí se jen přehodit do klidu. Naučit se pracovat s dechem funkčně. Funkčním dýcháním posilujeme střed svého těla. Rovnáme se. Pracujeme s dutinou břišní, tím se masírují orgány. To má vliv na trávení, mikrobiom, močové cesty. Také dochází k posilování pánevního dna. V konečné fázi vede také funkční dýchání a navyšování NO2 v těle a také k prokrvování mozku. Což je důležitá prevence demence.